ŽRRG Brno

V roce 2021 uplynulo 100 let od doby, kdy spolek Jüdische Schule für Mähren in Brünn podal prostřednictvím zemské školní rady žádost o povolení otevření střední školy na Ministerstvu školství a národní osvěty. Tato byla kladně vyřízena k 31. 12. 1920.

Židovské školství nižšího stupně ovšem existovalo v Brně už od poloviny 19. století. Soukromá střední škola s právem veřejnosti krátce zahájila vyučování již v roce 1920 ve Velké synagoze (dnešní ul. Spálená). Definitivně bylo vyučování zahájeno 7. 1. 1921. Následně našla škola útočiště v budově obecné židovské školy U městského dvora (nynější Šilingrovo náměstí). Od r. 1924 se definitivním sídlem židovského gymnázia stala budova na Hybešově ulici 43 v původní vile textilního továrníka Karla von Skeneho z let 1846-8, která byla obklopena rozlehlou zahradou.

Původní budova židovského gymnasia

V zahajovacím projevu řekl prozatímní ředitel prof. Josef Lamm, že cílem školy je vychovávat židovskou mládež v duchu tradic a zvyků židovského národa, vyvést ji z prostředí, v němž se stydí a bojí užívat slovo Žid nebo židovský, protože je vždy pociťováno jako ponižování nebo jako nadávka. V závěru svého proslovu vyjádřil dr. Lamm naději, že se gymnázium stane duchovním ohniskem brněnského židovstva a pýchou Židů Československé republiky.

Výuka na židovském gymnáziu probíhala na základě schválení ministerstva školství podle stejných osnov jako na ostatních veřejných středních školách v Československu; výjimku tvořilo vyučování novohebrejštiny od prvního ročníku.

Pedagogický sbor se zpočátku skládal většinou z učitelů působících na státních středních školách, většinou německých.

Vyučovacím jazykem byla zprvu němčina, jazyk česko-slovenský byl taktéž součástí osnov. Ve školním r. 1929/30 byla otevřena první česká třída. Poslední maturity vedené v němčině se konaly v r. 1936, takže od školního roku 1936/37 se škola stala výhradně českou. Škola byla v provozu pouhých dvacet let.

Důkladným pátráním v Archivu města Brna, v Moravské zemské knihovně a v Národním archivu bylo možné dohledat třídní katalogy a výroční zprávy Spolku, ze kterých vzešly seznamy žáků a profesorů. Každý školní rok je uveden seznamem vyučujících s jejich aprobací.

Třídní katalogy, které sloužily jako podklad pro pololetní i závěrečná vysvědčení, ukazují prospěchový profil studentů, ale i z jakého prostředí pocházeli. Nechybí ani údaj o místě a datu narození, rodném jazyce, zaměstnání otce a bydlišti rodičů. Z toho vyplývá, že většina studentů pocházela z Brna, mnozí ale přišli za studiem z celé Československé republiky, včetně Podkarpatské Rusi, ale i z Polska, Německa, Rakouska a Maďarska. Jistě to pro ně samotné i jejich rodiče nebylo jednoduché při pomyšlení, že na gymnázium přicházely děti ve věku 10-11 let, mnohdy mluvící pouze jidiš. Z klasifikace je zřejmé, že škola kladla na studenty mimořádně vysoké nároky. Premiantů bylo opravdu jen poskrovnu. Z poznámek se dovídáme i o kázeňských trestech nebo o odpuštění školného ze sociálních důvodů. Pozornost si jistě zaslouží skutečnost, že ne všichni žáci byli židovského původu.

Součástí školní budovy nebyla tělocvična, takže se cvičilo jen na školním dvoře. Později škola využívala tělocvičnu v nedaleké budově německého gymnázia. Chodilo se plavat či bruslit, nechyběly vlastivědné vycházky, výlety a exkurze. Dočteme se zde i mnoho zajímavostí o mimoškolních aktivitách žáků.

V Národním archivu je uložena korespondence, kterou během existence školy vedl Spolek s Ministerstvem školství a národní osvěty. Z té vyplývá, s kolika nejrůznějšími problémy se vedení školy potýkalo. Neúspěšně žádal o různé finanční příspěvky, nechával si schvalovat přijetí jednotlivých profesorů, kteří byli důkladně prověřováni během četných inspekcí.

Chaim Weizmann (první izraelský prezident) při návštěvě školy 4. zleva, 3. zleva ředitel dr. Eduard Drachmann asi 1930

Toto mimořádné období v židovské historii Brna stojí za podrobnější nahlédnutí do již zmíněného almanachu. Najdete seznamy žáků podle jednotlivých ročníků, fotografie některých tříd, které se zachovaly, i medailonky jednotlivých profesorů.

Za dvacet let působení Spolkového židovského reformního reálného gymnasia jím prošlo asi 1200 studentů, z nichž většina zahynula během holokaustu.

Rozhodnutí říšského protektora o uzavření školy

Česká zemská školní rada pro Moravu ukončila na základě rozhodnutí říšského protektora existenci školy k 15. květnu 1941. Na území tehdejšího Československa bylo židovské gymnázium kromě Brna už jen v Mukačevě.

Celá práce na almanachu se mohla uskutečnit také díky několika bývalým studentům a jejich potomkům žijícím v mnoha zemích, kteří rádi přispěli vzpomínkami, fotografiemi, svědectvím.                                                  

Další podrobnosti najdete na stránkách ŽOB.