První zmínky o přítomnosti Židů v Brně se objevují v polovině 13. století. V polovině 14. století lze počet židovských obyvatel odhadovat asi na 1 000 osob. Původní židovské osídlení se nacházelo v oblasti mezi hotelem Padowetz, Zelným trhem, Masarykovou a Měnínskou (dnes Orlí) ulicí. V místě hotelu Padowetz stávala Židovská brána. Židovská komunita byla autonomní i co do výkonu práva, náboženský život řídil rabinát. Vně ghetta byl hřbitov, přibližně v oblasti nynějšího vlakového nádraží. Synagoga stála asi na pozemku pozdějšího kostela sv. Magdaleny. Existovala i radnice a škola, jejichž přesnou polohu již neznáme.
Na příkaz krále Ladislava Pohrobka byli v roce 1454 Židé vypovězeni z královských měst včetně Brna. Židé museli zanechat nemovitý majetek místním křesťanům, ti na oplátku museli za ně převzít povinnost placení dávek a daní.
Během 17. století dochází ke zmírnění zákazu. Přesto museli Židé při vstupu do města platit poplatek, museli mít zvláštní označení, při dvoudenních trzích nesměli vstoupit do města před jedenáctou hodinou a druhý den museli opustit město do 2 hodin odpoledne, a to jen Židovskou branou, přenocovat směli jen v herberku na předměstí, dnešní Křenová atd.
Byl vydán Familiantský zákon, který povoloval sňatek jen nejstaršímu synovi.
V 18. století činil odhadovaný počet židovských usedlíků na Křenové asi 52 osoby. Židům bylo nařízeno přijmout příjmení z určeného seznamu výhradně německých jmen. Toleranční patent Josefa II. přinesl jisté úlevy, například umožnil nájem půdy, zřízení hebrejské školy, vstup na univerzitu, otevřela se nová povolání.
19. století přineslo bouřlivý rozvoj textilního průmyslu, do kterého se zapojily i židé. Další impuls rozvoje přišel s vybudováním dráhy z Vídně přes Brno a dále Bochni v tehdejší Haliči. Po roce 1848 dostali Židé právo uzavírat sňatky bez omezení, provozovat libovolná řemesla a povolání a těšit se náboženské svobodě. K tomu, aby bylo možné vytvořit nové společenství v Brně, bylo ale třeba nejdříve získat tzv. domovskou příslušnost. To se v roce 1849 podařilo 47 osobám. Pro náboženský život bylo důležité zajistit pozemek pro vybudování hřbitova (1852), vystavět synagogu (1855, ulice Přízová). Ve stejném roce byl založen Náboženský spolek v čele s Phillipem Gomperzem.
Rok 1859, kdy byla ustanovena Židovská náboženská obec, je považován za počátek novodobých dějin Židů v Brně. Přichází rabín Baruch Placzek, který tuto funkci vykonával až do smrti v roce 1922. V Josefské ulici je otevřena škola, na Dornychu rituální lázeň (mikve) a pekárna macesů. Představeným obce zvolen Julius Gomperz. V čele obce stál plných 42 let. Otevřena modlitebna pro východní Židy zvaná Polský templ (1883) na Křenové. Ke konci 19. století má židovská obec 7 087 členů.
Počátkem 20. století vychází v Brně noviny Jüdische Volkstimme Maxe Hückla, je postavena Nová synagoga na Ponávce (1905-1985). Po vzniku republiky byly Židovské instituce soustředěny v dnešních ulicích tř. Kpt. Jaroše (dříve Legionářská) a Koliště. Tam bylo hlavní sídlo ŽO a synagoga. V nadačním domě na Legionářské byly společenské a charitativní instituce. Dům na Štefánikově 54 sloužil jako starobinec, na Křenové 46 byl do roku 1927 sirotčinec a na dnešní ulici Hybešově bylo otevřeno Židovské reálné reformní gymnasium (1921- 1941). Sportovní areál Makabi byl na Riviéře. Před vypuknutím 2. světové války žilo v Brně asi 11 000 Židů.
S přicházejícími Norimberskými zákony se život se všemi omezeními stal velmi obtížným. Byla vypálena Velká synagoga (1939). Ke krutému zlomu došlo 16. listopadu 1941. kdy byl vypraven první transport 1000 Židů do Minsku. Do konce války pak bylo v dalších 12 transportech z Brna a blízkého okolí deportováno do Terezína přes 10 000 lidí. Z nich přežilo necelých 700. Přesto se po válce snažili co nejrychleji obnovit život komunity. Působnost brněnské obce se postupně rozšířila na oblast celého jihomoravského kraje. Do Brna přichází rabín Richard Feder a vrchní kantor Alexander Neufeld (1953). Jeho syn Arnošt stál v čele obce (1973-1993).
Další ranou byl rok 1968 a následná normalizace, kdy část členů opustila po okupaci republiku.
Teprve po roce 1989 nastává oživení činnosti. Po třiceti letech má Brno svého rabína Moše Chaim Koller (2003), Šlomo Kučera (2007) a od roku 2014 Štěpán Menaše Kliment. Rozvíjí se spolková činnost, vybudována mikve, košer kuchyně, je otevřena knihovna a další aktivity.
Od roku 2013 se naše obec každoročně připojuje k veřejnému čtení jmen obětí holokaustu na Moravském náměstí. Přidat se mohou občané, kteří tak mají příležitost připojit se přečtením několika jmen k uctění památky svých zavražděných spoluobčanů. Pro tento pietní den (Jom ha-šoa) byl stanoven termín, kdy bylo zahájeno povstání ve varšavském ghettu v roce 1943 a podle pohyblivého židovského kalendáře připadá na 27. den měsíce nisanu.